Vítejte na stránkách Svět zvířat!
Co je tu nového???
Přidala jsem sekci "POMOZME JIM", kde naleznete články a videa o týrání zvířat. BRZY zde přibydou odkazy na spolky ochranářů přírody (podle regíonu), kam se lze přihlásit a společně s nimi bojovat za práva zvířat!!! Já sama zatím podobný spolek hledám na Plzeňsku. Kdyby někdo věděl o nějakém, napište mi, prosím. DĚKUJI!!!
15.3.2011- Tento web se spřátelil s webem výborného fotografa, pana Romana Bednáře.Jeho fotografie jsou opravdu pěkné a nabízí zhotovení kvalitních fotografií Vašich mazlíčků - psů, koček, králíčků, rybiček, papoušků nebo chovných zvířat - koňů, holubů, atd. Více na
Zde je malá ochutnávka:
Jestli nemáte k zvířatům žádný vztah, tak raději přestaňte číst, protože byste mě nepochopili.
Tento web je věnován všem milovníkům zvířat a přírody.
Proč je tento web právě o zvířatech?
Od malička jsem byla vychovávána ve společnosti čtyřnohých přátel a postupem času se ve mně vyvinula láska k nim.Tolik koní, na kterých jsem jezdila, tolik hlodavců, které jsem od mala odchovala... Nyní bydlíme s fenkou bišonka Sindy, kocourkem Číčíkem a dvěmi potkánky Lakym a Oberonem. U přítele mám krajtu královskou Doro.Všechny je mám moc ráda, ale největší zážitky mám s pejsky. Budu vám chvíli vyprávět.
Od pěti let jsem vyrůstala v domě se zahradou a dvorkem spolu s fenou Anglického kokršpaněla Peggy. Sestra ji přivezla když mi bylo přesně pět let a tak jsem ji měla jako sourozence. Slavily jsme spolu narozeniny...
Peggyna měla zvláštní, výbornou povahu. Dokázala se chovat naprosto stejně jako člověk, byla hodně chytrá a i když nikdy nebyla hravá, tenhle lidský charakter to nahrazoval. Když měl kdokoli z rodiny na těle ránu, (např. když jsem si odřela koleno), přistoupila a ránu nejprve opatrně a pak postupně s větším tlakem důkladně vyčistila jazykem.
V první třídě jsem našla při cestě do školy na silnici malé štěně. Sedělo u kanálu, celé prokřehlé zimou, byl tehdy leden. Samozřejmě, že jsem se nemohla dívat na to, jak tam tak smutně sedí a kníká. Proto jsem ji zahalila do šály a odnesla s sebou domů. Mamina se divila, proč nejdu do školy, protože bylo už pár minut před osmou. Rychle jsem ji štěně podala a "pádila" do školy. Maminka tak nestačila ani nadávat. 
Po odpoledním návratu už mělo štěně svůj pelíšek. Zjistili jsme, že to je holčička a protože vypadala jako myš
dali jsme ji jméno Myška. Maminka s tátou stále říkali, že dalšího psa nechtějí, když už máme Peggynku a tak jsem "škemrala" a "škemrala", pak se za mě přimluvil ještě sestry kluk a na konec u nás Myška zůstala. (Říkala jsem jí Myško, Míšo, Michalko a když zlobila, tak to byla Mišuge.) Hodně si na mě zvykla a když jsem nebyla doma, nebo "nedej Bože" zůstala doma sama, nebo pouze s Peggynkou, škubala mi hračky, snad aby se mi pomstila, že jsem si dovolila jí nevzít s sebou, přesto že věděla, že dostane vyhubováno. Byla s ní veliká legrace. Uměla se smát, nebo dělat xichty, kterými vždy rozveselila celou rodinu. (Jeden z jejích vydařených xichtíků sem brzy vložím na fotu). Kupovali jsme jí plno hraček pro psy, ale tu svoji nej... si našla sama. A že neuhodnete, co se jejím největším favoritem na hraní stalo? Starý, opelichaný smeták bez násady, který si našla při našem úklidu starého harampádí. Nechtěla ho nikomu dát, "lítala" s ním po zahradě a vůůbec jí nevadilo, že byl o pořádný kus větší než ona sama.
Tak u nás, Michalka, žila skoro dva roky. Nádherné dva roky. Jednou, bylo to vlétě, byla celý den na zahradě a nějak se jí, bohužel, podařilo utéct plotem k sousedům a od nich na silnici, kde jelo auto a Myšce se stalo osudovým. Tvrdá, dravá kola jí pohltila. Táta slyšel dunění kol a skřípání brzd, běžel za ní, ale už bylo pozdě. Ještě se na zavolání vrátila k nám na zahradu, kde upadla pod stromem a na vždy usnula.
Já byla v době té hnusné nehody doma. Maminka za mnou přišla s pláčem, "Už nemáme Myšku". Myslela jsem, že nám ji někdo ukradl, vzal...řítila jsem se ke dveřím, že ji najdu a přivedu zpátky. Máma mě však objala kolem ramen, a pronesla tu jedu jedinou větu, při kreré jsem řvala jako novorozeně: "Myška umřela".
Dny bez ní byly divné, společnost nám dělala už "jen" Peggy. I když mi po roce rodina koupila k Ježíšku novou fenečku, čistokrevného Bišonka, nikdy jsem na Michalku nezapomněla a na vždy zůstane v mém srdíčku.
Bišonku jsme pojmenovali Sindy.Je hodně hravá, učenlivá a přátelská, nemá ráda smotu a když jsem doma, chodí se mnou pořád a všude, i dokonce na noc do postele. (Vím, že je hodně lidí proti tomu, aby psi spali v posteli, ale já bych bez ní už neusnula)
Peggynka odešla do nebíčka roku 2008, byla utracena na vážnou nemoc, nádor cecíku, který se jí i při pečlivých veterinárníh kontrolách dostal do celého těla.
VZPOMÍNKY NA VŠECHNA ZVÍŔATA, CO V ŽIVOTĚ POZNÁM SI NECHÁM UKRYTY V SRDÍČKU,
KDE ZŮSTANOU NAVŽDY UZAMČENÉ.
Tyto stránky tvořím na počest všech zvířat, protože bez jejich existence bych nebyla nic. Tolik pro mě znamenají, tolik mi nahrazují přátele, jestliže oni právě sklamou...
Příznivci Anglických kokršpanělů, podpořte toto krásné plemeno kliknutím na obrázek níže!
